Bez ladu a skladu + Lucerka

Bez ladu a skladu je slovenská undergroundová skupina, která vznikla v roce 1985 v Trenčíně a brzy se zařadila mezi nejvýraznější formace tehdejší alternativní scény.
Proslavila se svým osobitým mixem punku, rocku a novovlny, syrovým, často chaotickým zvukem a výraznými, metaforickými texty, které se nebály kritiky režimu tehdejšího totalitního Československa. Kapela si budovala silnou identitu i díky nezaměnitelné vizáži: černé obleky, úzké kravaty, bílé ponožky a tmavé brýle patřily k jejímu kultovnímu image.
Jejím frontmanem je Michal Kaščák, když kapela začínala, bylo mu pouhých 13 let, což dodávalo celé sestavě zvláštní jiskru a energii. Na festivalu PERIFERE Ostrava skupina vystoupí v doprovodu dechovky Lucerka, která skvělý hudební zážitek ještě umocní.

Na vlnách éTéVéBé

Na vlnách éTéVéBé je kapela Evy Turnové a Vratislava Brabence, jejíž hudba čerpá z kořenů českého undergroundu a propojuje tradici s nečekanými hudebními obraty. Vratislav Brabenec je největší žijící legendou českého hudebního undergroundu, Eva Turnová dlouholetou osobností alternativní scény, dříve působila mimo jiné ve skupinách The Plastic People of the Universe či DG 307. Sestavu doplňují klávesista Michal Nejtek a bubeník Jan Chalupa, kteří vnášejí do hudby další vrstvy a energii. Kapela sahá jak ke skladbám z repertoáru legendární skupiny The Plastic People of the Universe, tak představuje svou aktuální autorskou tvorbou. Na vlnách éTéVéBé spojuje zkušenost, autenticitu a volnou tvorbu s osobitým, těžko zaměnitelným emotivním výrazem.

J. H. Krchovský a Krch-off band

J. H. Krchovský & Krch-off band je hudební skupina založená v roce 2006 kolem básníka a zpěváka J. H. Krchovského, který zhudebňuje svou vlastní poezii plnou úzkosti, melancholie i dekadence. Jejich hudba kombinuje nářez rocku s táhlými smyčci, temným bigbítovým rytmem a někdy téměř funerální atmosférou, která podtrhuje náladu příběhů i veršů.
Současnou sestavu tvoří J. H. Krchovský – zpěv a kytara, Tomáš Schilla – violoncello, Tomáš Skřivánek – baskytara, Vojtěch Šeliga – klávesy a Marek Brodský – bicí. Kapela si mezi milovníky undergroundu a alternativy vybudovala pověst autentického a těžko zařaditelného subjektu jehož písně nejsou o pohodě a lehkosti, ale o temných náladách a existenciální úzkosti.

Umělá hmota

Umělá hmota je jednou z nejstarších a nejzásadnějších kapel českého undergroundu, její vznik se datuje do roku 1973 a patří tak k pionýrům „druhé kultury“ v tehdejším Československu. Její raný projev byl spíš recitací poezie Dina Vopálky doprovázenou různorodým perkusním hlukem, využívala píšťalky, plechovky a další netradiční zdroje zvuku. Po delší pauze, kdy byla ve stínu normalizačních tlaků, se Umělá hmota znovu aktivovala v roce 1989 a od té doby její existence pokračuje prakticky bez přerušení, což z ní dělá živoucí relikt českého undergroundu. Současný projev kapely je rychlejší, melodicky bohatší a rytmicky stabilnější, přesto zachovává experimentální ducha a holduje volnému, netradičnímu přístupu ke zvuku. Umělá hmota dosáhla kultovního postavení, její tvorba i živá vystoupení patří k tomu nejautentičtějšímu, co česká alternativní scéna nabídla a stále nabízí.

Hudba Praha

Hudba Praha vznikla v roce 1984 jako přímý pokračovatel zakázané skupiny Jasná Páka. Kapela dlouhá léta formovala charakteristický styl — melodický rock s výraznými texty, výraznými kytarami a saxofonovými prvky. Po rozpadu původní formace v roce 2015 vznikla jako pokračování kapely nová entita Hudba Praha Band, složená z některých původních členů, kteří dál hrají repertoár Hudby Praha i Jasné Páky. Hudba Praha v roce 2021 vydala nové album Barevný sny, čímž ukázala, že odkazu kapely se i dnes daří, kombinuje starší hity s novými písněmi napsanými pro aktuální sestavu. Díky svému původu v undergroundové scéně 80. let a bohaté historii je Hudba Praha dodnes považovaná za jednu z nejvlivnějších českých rockových kapel, která ovlivnila mnoho následujících generací.

Vladimír „Lábus“ Drápal

Vladimír „Lábus“ Drápal je veterán české nezávislé a undergroundové scény, od poloviny 80. let se aktivně podílel na disidentské kultuře, organizoval samizdatové koncerty a tiskoviny a po revoluci stál u zrodu jedné z nejvýraznějších platforem alternativní kultury. V roce 2001 založil vydavatelství Guerilla Records, které systematicky oživuje a dokumentuje undergroundovou tradici, vydává alba, záznamy koncertů a literární nahrávky často spjaté s legendárními jmény domácí scény.

František „Čuňas“ Stárek

František „Čuňas“ Stárek je klíčovou osobností českého undergroundu.  Od konce 70. let vydával samizdatový časopis Vokno, za což byl za normalizace několikrát vězněn.
Po sametové revoluci se angažoval v obnovení svobody tisku a kultury, později přispíval jako publicista a od roku 2008 působí jako historik v Ústavu pro studium totalitních režimů, kde mapuje osudy disentu a undergroundové komunity.

Eva Turnová a Vratislav Brabenec

Eva Turnová je baskytaristka, spisovatelka, skladatelka a malířka Působila mimo jiné ve skupinách The Plastic People of the Universe a DG 307. Její hlas a texty přinesly do alternativní tvorby ženskou perspektivu a novou citlivost, aniž by ztratily syrovost nebo kritický náboj. Mezi její současné aktivity patří především tvorba originálních povídek a sloupků Turnový háj a hudební skupiny Eturnity a Na vlnách éTéVéBé.

Vratislav Brabenec je básník, textař a hudebník legendární skupiny The Plastic People of the Universe, jehož hlas a saxofon se stal symbolem odporu proti komunistickému režimu. Jeho tvorba zásadně přispěla k utváření alternativní kultury v Československu, a to nejen hudbou, ale i postojem. Během známých zásahů proti undergroundu byl v roce 1976 odsouzen k nepodmíněnému trestu a po propuštění čelil tak silnému tlaku státní moci, že byl v roce 1982 donucen k emigraci do Kanady. Na tyto kořeny navazuje svou současnou literární tvorbou a působením ve skupině Na vlnách éTéVéBé.

Petr Hruška

Petr Hruška

Ostravský básník, spisovatel a literární kritik Petr Hruška je přední postavou současné české poezie. Jeho tvorba je oceňovaná pro citlivý jazyk, introspektivní nálady a osobitý pohled na každodennost i historii. Od devadesátých let vydal několik sbírek, které si získaly respekt kritiků i čtenářů a potvrdily jeho pozici jako významného básníka a esejisty. Jeho verše a texty často rezonují hlubokým porozuměním lidskému osudu, proměnám společnosti a paměti, a proto dokážou oslovit velmi různorodé publikum. Je zároveň autorem odborných monografií mapujících dílo Karla Šiktance a Ivana Wernische.